Fllllm

Na čase zvednout hlavu, hrdě, z příma, podívej se si do očí, co vidíš tam, možná tě zaskočí, ty oči co si tě prohlíží, nemají hlas, ten kdo hodnotí je našeptávač, u ucha spadlý vlas, lechtá tvůj spánek, klepe ti na čelo, to aby tvé vědomí vědělo, že prý není normální tvého života podání. Jenže ta norma je jen to hádě z vlasů, co češou ti rodiče na patku a lidé kolem pomáhaj tě udržovat ve zmatku, odmalička znova a znova nošená nová a přitom stará maska,Kvaska? Že touha je zázrak, kámo zázrak? To sice ano, ale když svede tě z cesty, musíš pak tahat člun,hledat záchraný vesty, aby se neutopili lidé kolem tebe, když tě ta touha svede. Zkus poznat nepoznané, poznač si za uši, že když visí za ně úsměv pořád, je tam jak hamaka v dešti, nevhodně umístěn a nelogickej jako kulato-čtyřstěn. Mezi čtyřma stěnama je zavřený tvý vědomí, když neslyšíš hlas svědomí, oukej odpusť si, když už se stalo, ale čin má vždy následek, tak před spaním zhodnoť, co ti dnes bytí dalo. Pochval se i když tolik chyb jsi dnes udělal, aby mohlo v noci tvé vědomí postoupit zas o branku dál a už sis nebránil víc vyjít životu vstříc. Žiješ jen proto, aby ses učil každý den, wake up, celý je to sen.