The dreamworld projekt je imerzivní commedia dell´arte v Berlíně, vybudována v bývalých kancelářských blocích s 14různými sitespecific instalacemi, které se po měsíci provozu zboří. V tomto projektu jste mohli být divákem, ale především se účastnit téměř na stejné úrovni jako performeři, tkzv. "dreamlings" okolo. Těch se v prostoru o rozloze dvou fotbalových hřišť pohybuje během představení kolem 10-15ti a pomáhají vám jako divákovi pohybovat se po prostoru, objevovat sama sebe a zákoutí instalace, či vás provést dál, když už je čas jít. Na projektu se celkově podílí cca 50performerů a kolem dalších 50ti umělců ze všech odvětví. Burlesk, klauni, akrobati, tanečníci, burningmen nebo kontroverznější BDSM performance - vše balancující na tenké hranici kýče extrémní berlínské vizuální scény a undergroundové logiky využívající nízkonákladových recyklovaných materiálů. Projekt, který je otevřen bez soudu všem druhům performativního umění komunikujícího s divákem, kde jste vystaveni zvědomováním tématům jako je intimita, sexualita, hranice, meditace, sebepřijetí a sebetransformace. Prostorem, kde je vítána a exponována celá škála emocí a především zvědomnění, že vy sami jste hercem, který spoluutváří scénu. Že vy jste tím, kdo sní sen života. V přátelské, přijímající atmosféře. Léčba duše pod nánosem klaunského make-upu.

Přichází nečekaně ten neohlášený host,
Zazvoní ti na srdce s tím, že už byl jsi tu dost,
Dost dlouho na to bys pochopil,
Kým na Zemi jsi byl, co sis vysnil a co zde vytvořil,
Občas ti zavolá, abys vzpomněl si,
kde ukryt je poklad
A že na život není odklad,
Dnes jest ten jediný den,
Kdy můžeš vytvořit eňo ňůňo sen,
Kde v hlavní roli,
Nebudou mrtvoli,
Ale živý lid
Tak So do it,
Je to řiť a tím se řiď
Viď

Život je karneval,
Jen zvol si masku a hrej,
Je to rej
Můžeš být třeba Vannesa Mei
A nebo MC Gay
Tak se mou počítej, já v tom jedu taky, místo mraků na obloze vidím ovce chytat draky, takže
kolik masek stihl jsi dnes vystřídat ňuňu,
že nespočet? V poho,tak to dostaneš minimálně
zápočet
od Boha, že aspoň za účast,
Že jsi tu chvíli na tom světě byl
A s maskou vegana trocha dobra nadrobil,
když vypustil jsi slepice,
Z chovné stanice,
"Tak nestůj a pojď.." startujem loď,
zahlásil Noe,
No ty voe,
Usmál se Neo
s modrou a červenou pilulí
A skončili spolu v posteli.

A taky bez masky to nejde, střídáme ji dennodenně, třeba když pějeme štěněněně jak Vlasta Plamínek, nebo když na rameno upadne mi pramínek a hraju si na vyklidněnou ženu,co se našla v zenu, stačí pochopit tu změnu, kterou se stáváš každou chvíli, to ví i v lese víly, že vědomí bere jen na sebe masky a je jedno kolik jsi vypil ayahuascy, jsi čirej tunel, to je jasná věc, ale nemít ego či masku byla by tvý hlavy klec. Tak dopřej si tu změnu, proč být cookie, když můžeš být celý menu.

(je)Jí.hlava je teď plná nápadů, to aby příští rok nebyla už s dokumentem pozadu,
ouky brouky na brumli zas,
zvu hlas, by prohlásil, že by se rád ohlásil,
tak tedy pozor, hlášení
-zděšení - v tu chvíli ani hláska, ale když dostaneš ze sebe
aspoň HHH
tak zbývá už jen láska,
všeho-schopná souhláska, co odsouhlasí ti každej nápad,
že věř mi, nebudeš chápat,
jak easy je žít, když můžeš svobodně pantem mlít
a mít svobodu slova,
připomenu znova,
když má tv nova,
tak proč ne ty a co teprve ty internety "já bych je všechny zakázala"
-se ta stařenka z novin ozvala,
tolik slov a písmen k popsání Nietzscheho
mezi řádky,
k čemu hádky,
že kdo má pravdu,
kdo dřív tu byl,
kdo koho kryl a kdo byl ten Kryl,
A kdo způsobil,
Že Země Česká, domov můj blabla,
Je tak hezká?
Mno to se ví, že na počátku bylo slovo, slovo do pranice,
Kdo přišel s nápadem na Dejvice?
Řekl: Dej mi více!
"Své lásky aú? Já nechci skoro nic, já nechci skoro nic, já chci jen pohladit..
po duši lidi, tak používám souhlásky a souhlasím,
se klidně k zodpovědnosti za souhlas přihlásím,
Mým uším tak mile zní jako sypající se zrní
Nebo jako soulad a toho základem je
Soul
Čili duše
Trocha chilly do duše-K a jeho čtyř dohod bych přidala
Že nemá se HŘEŠIT slovem
No já bych to takhle podala:
Když uděláš HHH se zděšením v tváři a hned soudíš,
co že se to stalo
A jak tě to rozlitý mlíko hrozně vzalo,
Tak hned na světě je hádka,
Ale život může být i pohádka,
Hned po tý hádce,
Když odděláš to HHH,
Tak zbude ti ŘEŠIT
a můžeš vyřešit klidně kolik je enough mešit
A nemusíš hned vyhlásit fatvu příteli,
Za to, že neshodli jste se a "Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli.."
Se stejně názor mezi dva dycky podělí
A jeden a jeden když rozdělíš dvěma je zas jedna,
To znáš ze základky, na to nemusíš být bedna,
Abys pochopil, že jediný cíl
Je být zas jednota
Thats great new deal.

Už se smráká,on chtěl by na panáka, by zalil a spláchl, že tam kam dnes chtěl v životě dojít ani nepáchl. Pakliže ale vzpomene na písek tlačící na kůži jeho tvrdou jak z kamene, s čelem otočeným k slunce svitu, možno k tomu hummus a pitu a v krytu saka, musaka a v hlavě,bože, my jsme paka, že trápit se tu chceme, když just today žijeme, cože? Vieme? Mno jak se to veme. Od konce nebo od začátku, doporučuji točit se, skákat a chodit po zpátku a na oplátku, přečteš si na oplatku, že život nemá hlavu ani patku a že je all inclusive, bez příplatku, zadarmo dharma aneb životní úděl a karma k tomu, kdykoliv jen vyjdeš z domu, vem si prosimtě popcorn k tomu, seš režisér, divák a herec, hlavní hvězda, i když se ti to tak občas nezdá, věř mi je to tak, zdá se ti celej život, je to jedoucí vlak a ty můžeš cokoliv si dovolit, stačí pás si povolit a zvolit, co dál v tom vlaku chceš, jestli na zem drobky sebe sama drolit nebo se s dalšími cestujícími projít v zahradě rozkoší, je to boshí, svoboda je to nejluxusnější zboží, co můžeš mít, jen když máš klid, viď.
 

Střílet výlet, kvílet, kvitočet,chceš-li z dnešního dne zápočet, odpověz mi,co pro tebe znamená, když tvá tvář je znavená, snad lodní deník, co do písku jsi zahrabal, když vzpomínky své na vítr v plachtách si zapsal a slíbil si, že další zastávka je stávka, že jediná možnost je k dalším lidem lávka, co vede přes řeku bouřící, bijící do prken, když blíží se proti němu v dálce na obzoru ta otázka na papíře, v láhvi srulovaná, kde je ta odpověď na otázku lehkou, chci život milovat nebo být jeho dě..venku potkal stařík ve vlaku, oba plní rozpaků, když vypadly mu zuby z úst, příliš dlouho držel půst, příliš dlouho chtěl se s lidmi bavit a nedokázal se té představy, že jej nikdo neocení zbavit a tak se šel do nebe sbalit.